Když už se bavím s někým, kdo by foťák chtěl a není si jistý, bývám opatrná a na předních pozicích radím osobní kontakt. Zajet si do Prahy, Brna, Ostravy do těch velkých obchodů s foťáky a osahat si to. U toho prvního foťáku je to jak říká fotograf Honza Zemánek: je veliká šance, že se u toho prvního netrefíte a budete kupovat něco jiného. Někdo ten první foťák prodá, někdo si ho nechá na památku. A vybere něco, co líp sedí životnímu stylu a přirozenému workflow.

Pak jsou tady malé drobnosti, které jsem osobně dost dlouho podceňovala a žila s tím, že se to ohne, přizpůsobí nebo spraví. Že to jsou takové hlouposti, že se u nich nevyplatí zastavovat. Nakonec mě v extrémních případech přinutily změnit systém.

Přirozené barvy, „color science“ . Způsob, jakým fotoaparát sám od sebe zpracovává barvy kolem nás. Většinou dostaneme v RAW souboru plochý málo kontrastní základ, který je přímo určený k dalším úpravám – říkala jsem si, že dokud budu pracovat s RAWem, je mi color science fuk. Narazila jsem už na značku, kde se mi RAW soubor barevně „rozsypal” tak, že jsem byla závislá výhradně na presetech a to zase dlouhodobě nesedí mně. Jak se s tím souborem nedomluvím dobrovolně, mám k těm fotkám odpor. Výhodou je, že weby jako DPreview nabízení velkou galerii RAWů snad všeho co je na trhu. Tak jsem si mohla vyzkoušet RAW soubory z Olympus E-M10 IV ještě předtím, než jsem foťák koupila.

Celková velikost. Pořídím si full frame, to se vstřebá. Budu foťák nosit na cross body popruhu mimo tašku a hotovo. Jenže větší snímač = větší objektivy a nejde tady o to, že bych to na rameni neunesla. Spíš se s tím pak venku cítím jako slon v porcelánu a někdy je moc velké doopravdy moc velké. Já jsem ráda neviditelná a s foťákem od určité velikosti se mi splývá s okolím daleko hůř.

Úzký výběr objektivů. Dokud tam zvládnu vybrat jeden, je to dobré, víc toho nepotřebuju. Jo, v každém jednom okamžiku používám v 75% případů jedno pevné sklo, ale i to se sem tam mění. V 10% potřebuju širší záběr, protože food festival, pak mám období krátkého teleobjektivu okolo 85 mm, protože to nejlíp izoluje odrazy a průhledy. Ideálně aby ta skla nebyla úplně velká a úplně pomalá. Nakonec skončím se třemi pevnými skly a jedním základním světelným zoomem a používám to tak nějak všechno. Pokud se uvrtám do systému, který to v nabídce nemá, je to o to horší.

No a jak se po období změn pozná, že je člověk s foťákem „doma” ?

Fyzická nechuť měnit systém. Pokud v praxi člověk necítí dobrý důvod, jsou ty nápady koupit něco jiného jenom zastávky na pár vteřin. Za minutu, za dvě člověk ani neví, že to měl v hlavě.

Zvládá všechno co si vymyslíte a má kapacitu navíc, kterou můžete dorůst a naučit se ji používat. Ostří a fotí podle vašich not a nemusíte myslet na to, že to zmáčknutí spouště v jedné třetině případů nereaguje vůbec, nebo kdyžtak aspoň se zpožděním.

Současný svět žije v rychlém konzumu a důrazně doporučuju nesledovat na Youtube gear videa. Algoritmus vás utopí v technikáliích a nebudete mít jak se věnovat samotnému tvoření. Pokud si někdo vybuduje audience na recenzích, z podstaty věci nemůže přidávat videa o fotografování, protože by mu odešli lidi. Učit si algoritmus na focení je složitější, ale jde to taky. Začněte s tím, co fotíte a podle toho hledejte tvůrce. Jsou tam, jen je stačí najít.