Od ledna se toho zase tolik nezměnilo. Po většinu času běhám po ulicích s foťákem a pokud nejsem vyčerpaná a unavená, jsem s tím údělem street fotografky spokojená. Jenom jsem byla za posledních pár měsíců unavená a vyčerpaná, a to se vracím do krajiny a nebo končím s focením úplně s tím, že budu jenom psát blog.

To platí jenom dokud se nevyspím. Další den už je všechno v pořádku a mně nezbývá než začít respektovat, že tady a támhle se únava objeví a automaticky to znamená, že mám vyhodit nohy nahoru a nedělat nic, protože ta chuť zásadně měnit moje kreativní způsoby nikdy není myšlená vážně.

Po nějakých úvahách jsem si nechala tady Zápisníček (protože free verze WordPress.com je plná reklam a já jsem si už odvykla) a chci začít znovu pravidelně psát. Našla jsem si prostor na čtení, počet přečtených knížek jsem zvedla z nuly na pěkných pár kusů jenom za letošek, a psaní blogu bude následovat.

V březnu jsem poprosila kamarádku fotografku o menší kšeftík a nechala jsem si nafotit novou sadu fotek (postupně to tady přebranduju) a taky jsem si pořídila Olympus E-M10 IV. Mě baví ten miniaturizovaný micro four thirds svět, už v roce 2018 jsem měla Lumix GF7 a GX80, a to, co Olympus zvládl s E-M10 je velká paráda. Je menší než Nikon Z50, je to svižné a stabilizované a s výsledky jsem hodně spokojená.