Dnes by nás to už nejspíš nenapadlo. Všechny telefony dneska obstojně fotí a každý kdo má zájem svoje fotky sdílí nejdřív ze všeho se svým okruhem známých, ať už je náš preferovaný způsob Facebook nebo Instagram. Pokud se podíváme do vod těch, kteří tomu focení propadli trochu víc, můžeme místy sledovat zajímavý postoj: nebudu svoje vážně míněné focení sdílet mezi kamarády, protože by to nepochopili. Budu místo toho přidávat do fotograficky zaměřených skupin, kde mě chápou.

Místy se s tím postojem setkávám a myslím si, že je od základu špatně. Ne že bych se nedokázala do podobných přesmyček vcítit. Když se začnete učit fotit, narazíte na jména jako Cartier Bresson nebo Erwitt a zkoušíte je napodobovat. Tady a támhle zkusíte něco nasdílet k sobě svým kamarádům a nemá to odezvu jakou byste čekali. Řeknete si: „Aha, neznají Bressona, nerozumí tomu, proto to v té mojí fotce nevidí.“ Jenže ono to tak úplně nemusí být nedostatkem vzdělání.

Hlavně zezačátku u svých fotek nevidíme ty chyby, které tam jsou. Nedávno jsem dostala ten nápad, že zazálohuju na cloud fotky někdy z roku 2008. To jsem měla svůj první pořádný fotomobil (tehdy Sony Ericsson K550i) a mám jedno CD, které obsahuje první rok mého focení. Jak to jenom říct. Překopírovala jsem soubory, všechny si prohlédla a dost vážně zvažovala, že ty fotky zlikviduju a budu se tvářit, že nikdy neexistovaly. Zjistila jsem, že cenu z těch fotek mají jenom ty vzpomínky na výlety nebo fotky se členy rodiny a to moje „vážně míněné focení“ by bylo nejlepší v tichosti spálit.

Nakonec to zjistí i člověk, který věří, že fotky nemají u kamarádů reakce, protože tomu nerozumějí. Že ty fotky nemají reakce ani těch cizích lidí tam venku, protože ničím neoslovily a je potřeba na nich zapracovat. S jistotou můžu potvrdit, že určité typy fotek jsou obecně líbivější (dobře zvládnutá místní fotka krajiny, zvířata obecně) a třeba street nebo dokument je složitější zvládnout tak, aby něco předal. Pokud si dáte na svůj feed ke kamarádům fotku cizího člověka (dokument nebo street focení) , je potřeba mít hodně silný důvod proč tam ta fotka je. Světlo, kompozice, myšlenka. Většinou pátrají po spojitosti s vaší osobou a pokud tam ta souvislost není, bývají zmatení.

Snažme se svoje focení netlačit přes pýchu nebo přes elitářství. Buďme autentičtí a foťme to, co se nám líbí. Pokud nám fotka nefunguje u kamarádů, nebude fungovat ani u cizích lidí venku ve skupinách.