Loni jsme tu nic takového nezažili. Letos leden přinesl mráz a sníh a i když toho sněhu není moc, měla jsem příležitost otestovat co si vlastně o focení ve sněhu pamatuju.

Je to všechno hnědo bílé, chvíli trvalo, než mi přestal mrznout nos a zvolený postup byl „pomalu, bez sluchátek a mysli u toho“ . Jak jsem poslední tři roky fotila street, který byl hlavně o postřehu a rychlosti, odvykla jsem si komponovat a myslet u toho samotného focení mě aktuálně dost bolí. Hodlám zůstat v nastavené trase a zhruba tuším, co mě zajímá a co z toho poleze, ale to si ještě chvíli nechám uležet.