Jeden malý důkaz, že nevěším focení na hřebík. Přes Vánoce a Silvestr kompletní pauza, pak jsem dostala rýmečku a nešla po focení – za týden po onemocnění jsem měla jít k zubařce a chtěla jsem si být jistá, že už na tom s rýmou budu co možná nejlíp. Tak mám první letošní focení až osmého ledna.

Bylo modré nebe, hodina do západu slunce a kolem modro oranžovo, tak jsem přepnula foťák do JPEG režimu a udělala si takové menší cvičení. Byly to podmínky, ve kterých fakt není expozičně co pokazit. Cíl je jasný: zapnout na foťáku zvuky, slyšet každé cvaknutí spouště a být teď a tady a vědomě ladit kompozici a hlavní motiv. Z posledních dvou let jsem zvyklá fotit spíš na rychlost a na náhodu a letos to chci vzít za trochu jiný konec.

Šla jsem do areálu bývalých Železáren. Ty jako takové už činnost ukončily, ale prostory jsou porůznu využívané různými soukromými subjekty, ať už učiliště, sběr kovového odpadu, noclehárna pro Arrivu nebo dvě firmy propojené se strojním průmyslem.