Už jsem se s tím záměrem hrála v lednu 2025. Vrátit se s foťákem do přírody. Nakonec to trvalo celý rok, než mě „přestalo bavit“ cestovat po okolí v okruhu cca 20 km a „lovit lidi“ . Faktem zůstává, že jsem se přestávala cítit jako fotograf a chtěla jsem se vrátit zpátky k tomu, s čím jsem začínala.

Nebyla jsem fotit svoje nejbližší okolí (okruh cca 5 km) minimálně rok. Chtěla jsem dělat street a obec ve které žiju má kolem 3000 obyvatel, tak jsem musela jezdit jinam. Čas ukázal, že nejsem ten pravý fotograf na navazování kontaktu s cizími lidmi na ulici a aktuální doba obecně street fotce spíš nepřeje než že by to bylo jako kdysi.

Jsem člověk, který se nejraději drží zpevněných cest nebo aspoň náznakem nějakých jasnějších komunikací. Souvisí to s tím, že ráda fotím lidské prvky v krajině, což logicky přítomnost nějaké té komunikace vyžaduje (lidské prvky v krajině se mimo dopravní koridory vyskytují jenom zřídka) . Navíc jsem při focení streetu pořád měla pocit, že „musím“ pořídit nějaký jiný foťák, protože Nikonem Z50 je to takové neohrabané (nejčastější lež, ale o tom klidně příště) .

Můžu potvrdit, že koncem prosince je ten náš místní les dost holý, ale zároveň už vím, že se v takových případech mám zaměřit na detaily. Zkoumala jsem tedy každou zamrzlou louži a něco přece přinesla. Na to, že jsem se do přírody vracela po pořádně dlouhé době to nebyla taková hrůza. Pomalu přepínám mozek zpátky a leden si hodlám užít v lese.