Naposledy jsem přidala článek letos v dubnu. Je říjen a já mám za sebou půl roku bez nákupu čehokoliv k foťáku. Pořád fotím na ten Nikon Z50 z ledna, což je pro mě velký posun. Netvrdím, že ta pokušení pořídit něco jiného ustala. To ani omylem. Spíš malinko reviduju svoje vlastní focení a zjišťuju, že se ty moje dlouhodobé projekty vůbec netočí kolem lidí v podobě focení lidských tváří.

Pořád mě zajímá hlavně ten vliv, který na svoje okolí člověk má. Ať už se bavíme o lidském prvku v krajině (human nature) nebo o mém poměrně novém projektu zaměřeném na konzum. Ještě je to dost v plenkách, zatím tam jsou fotky nákupních vozíků odběhnutých někde, kde nemají co hledat nebo focení různých krabic . Mám ještě co dělat a vypomáhám si cestováním po okolí.

Původně jsem věřila, že se s fotkou vrátím do krajiny. Ono jakože jo, ale jenom z malé části. Pořád potřebuju fotit nějakou tu lidskou činnost a to, kde se člověk propojí se svým prostředím a to se mi dělá líp ve městě, případně v bližším okolí.

Zároveň bude letošní rok z archivačního hlediska obrovská bžunda. Až někdy začátkem června 2025 jsem si všimla, že mám na foťáku nastavený rok 2019. Vloudila se chybka a nechala jsem tam špatný datum. Jinak jsem chytila rýmečku a jak se pomalu vracím ke čtení knížek, napadlo mě obnovit blog. Pomalu se vracím do vlastních kolejí a nechávám život, ať si plyne kolem mě.

Původně jsem začala cestovat po okolí pro větší šanci seznámit se s někým zajímavým. Po osmi letech single života jsem si chtěla dopomoct ke vztahu. Přišel čas kapitulovat a vrátit se do vlastního života beze snah Vesmíru do všeho mluvit. Ono i to street focení bylo zčásti řízené podobným záměrem. Přišel čas to všechno zrevidovat a celé moje focení se začalo posouvat zase o kousek jinam.

I když se dost věcí mění, já v tom základu zůstávám stejná. Poznávám na svých starých fotkách zhruba svoji motivaci k focení, i když jsem ji před deseti lety ještě neuměla tak přenést na fotku. S tím, co fotím teď jsem se akorát velkým obloukem vrátila ke svojí vlastní motivaci, když jsem tehdy v tom roce 2009 poprvé dostala mobil, který uměl fotit a vešlo se mu do paměti víc než dvacet obrázků (ať žije Fazole na Nokia telefony – kdo si ji pamatuje taky? 🙂 ) .

Pořád mě budete potkávat s foťákem po městě, ale už se budu dívat jinýma očima. A následovat sebe samotnou po té cestě dál.