Můj strašák ve skříni jsou tři flash disky, na kterých uchovávám pokaždé jeden rok focení. Čím déle tam ty fotky jsou, tím větší mám strach, že jednoho krásného dne ty „klíčenky“ chcípnou a já zůstanu bez fotek. Tak jsem se kousla a rozhodla se svůj miniarchiv projít. A případně zálohovat obrázky, které by mě zajímaly.

Kromě produktových fotek kosmetiky na blog přes polovinu archivu tvořily fotky kytek a různých detailů. Tady a támhle by se z toho dal vybrat nějaký dekorativní záběr, ale celkově vím, čemu se určitě věnovat nebudu – makro jsem si nafotila do zásoby a nebaví mě procházet. Velkou cenu najednou mají fotky, které ukazují osoby, které už nejsou. Buď se cesty rozešly, nebo ti lidé zemřeli a ty fotky najednou mluví úplně jinak.

Fotka v dnešním článku je z roku 2015. Barevnost napovídá podzim, použitý fotoaparát byl Nikon D3100. To bylo ještě v době, kdy jsem od roku 2010 do roku 2018 fotila jediným fotoaparátem. Lokalita Včelíny – kousek z původní řeky Moravy. Je to téma, které mě v krajině oslovuje dlouhodobě – dřevo a voda.

Foceno do JPEGu, žádný RAW. Vlezlo se to do dynamického rozsahu, takže asi kousek před soumrakem. Možná tak na hraně je světlo / není světlo. Koukám na tu fotku a vůbec není špatná.

Asi se zkusím vrátit do doby, kdy jsem číhala na světlo a fotila hlavně po okolí, protože třeba teď v dubnu je západ slunce v půl osmé (počítáno po změně času) a nejlepší čas vydat se na lokaci nejdřív v půl páté. Na focení města jsem se dala hlavně proto, že jsem chtěla co nejvíc fotit a nechtěla jsem být závislá na vnějších podmínkách. Teď se nejspíš vracím zpátky ke dřevu a k vodě. A k prolézání okolí, které vesměs znám, ale pořád mám rezervy.

Tak jsem na sebe dost zvědavá. A na to, jak bude můj archiv vypadat za rok.