Ráda bych začala tím, co mě vlastně přivedlo k focení a proč jsem začala fotit. Jen si to už nepamatuju. Vím, že jsem s plastovým foťáčkem od babičky, co měl ostření napevno od 1m dál nafotila asi dva nebo tři filmy (tehdy vesměs kamarádky na prázdninách) a pak si další focení počkalo na mobil, Sony Ericsson K550i . Asi se budu muset spokojit s tím, že mě to k fotkám táhlo a já si postupně našla cestu, jak se jim věnovat.

Začala jsem s přírodou. Dokonce si pamatuju, že jsem s tím mobilem fotila i motýly a měla jsem i pár zajímavých záběrů. Časem se to z kytek přesunulo na širší pohledy a pak jsem začala fotit i ve městě. V každém případě jsem změnila směr pokaždé, když jsem si všimla, že se s focením zavírám do úzké škatulky a fotím vesměs jenom tak, že potřebuju někam dojít nebo fotit v úzkém okruhu případů. Proto jsem to letos vzala za trochu jiný konec.

Vybrala jsem si menší foťák s pancake sklem (i když je zastaralé s pomalejším ostřením) a pomalu se vracím zpátky na začátek. Pořád platí, že svůj volný čas trávím ze dvou třetin ve městě a z jedné třetiny v přírodě. Bez ohledu na to, jestli s foťákem nebo bez něho. Ráda chodím kolem a když už přírodu, tak s nějakým lidským prvkem. Poslední rok jsem trénovala street a letos otevírám kapitolu, která byla nějakou dobu zavřená – fotit svoje nejbližší okolí.

Vybudovala jsem si rutinu a moje focení se smrsklo na čtyři města. Chceš fotit? Tak pojedeš tam nebo tam a tam to teprv půjde. Jenže když se takhle zavřu a omezím, začne pomalu umírat i moje fotografie. Když se člověk začne učit fotit, nacvaká velké množství fotek. Jak se pomalu učíte a postupujete, naprosto přirozeně fotíte míň, protože si dáváte větší pozor na to, co vlastně máte v záběru. A pokud si určíte, že budete fotit jenom ve městě nad 10 000 obyvatel street a nic jiného, na jednu stranu můžete rychle vyrůst (protože se budete věnovat dost úzkému okruhu), ale na stranu druhou je normální, že jako člověk, jako fotograf máte daleko širší rozpětí a když se naučíte dívat kolem sebe, bude z toho nakonec profitovat i ten street.

Proto budu celý letošní rok brázdit ulice s jedním foťákem a jedním sklem. Fujifilm X-T30 a Fujifilm 27 mm pancake, první verze (je bez clonového kroužku a je ještě o trochu menší) . Kombinace, která se vejde do kapsy u bundy a v tašce nezabere žádné místo navíc. Cíl je jasný: dívat se kolem a fotit. Určitě budu dál navštěvovat místa, která mě budou zajímat, ale už to nebude tou optikou „fotit street“ – jen lidi a jak tam není člověk, tak se to nepočítá. A foťák jsem „zmenšila“ tak, aby mi nevadilo mít ho doopravdy všude s sebou.

Nikon Z5 a objektivy k němu pořád mám a na tom nic měnit nebudu. Zatím. Panasonic systém zkouším prodat – čistě jenom kvůli tomu, ať se mi doma neválejí tři různé systémy. Dávala jsem dohromady svoje nejlepší fotky za rok 2023 a nejvíc se mi zamlouvají ty, které v sobě mají i kus abstrakce. A abych dobrou abstrakci dokázala zpozorovat, musím se naučit dívat kolem.