Pravidelně jezdím fotit street do čtyř měst (na střídačku podle nálady) a to největší má 25 tisíc obyvatel. Proto jsem byla docela zvědavá na můj výlet do Brna do ZOO. Brno je druhé největší město v ČR a mohlo by mi ukázat street fotku na steroidech – ustojí moje rutina focení mezi 396 tisíci obyvateli, když jsem běžně zvyklá na dost malý zlomek?

Hned první věc byla na vlakovém nádraží. Několikrát jsem nacouvala někomu do cesty nebo do něčího kufru. Tímto se omlouvám a hned mi to předvedlo, k čemu je 28 mm objektiv (měla jsem s sebou 40 mm). Není místo dělat si prostor a řešit odstup.

A rozhodně si myslím, že bydlet v Brně, dávno je můj hlavní (a dost možná jediný) fotoaparát Panasonic GX80. Měla jsem s sebou Nikon Z5 a byl tam jedním slovem obří. Jasně, jo, fotit s ním šlo a upřímně – kolem bylo tolik lomozu z tramvají, z hovoru lidí a obecně z dopravy, že nějaká závěrka vůbec nebyla slyšet, a to jsem neměla zapnutý tichý režim.

Není čas přeštelovávat nastavení a pokud se nemůžete na sto procent věnovat koukání kolem, dost věcí vám uteče. Nezavazet, jít s proudem a moct se spolehnout na to, že tomu foťáku je jedno, jestli jsem na ulici nebo v pasáži pod zemí. Není čas během každého sestupu do pasáže pod silnicí řešit, že jdete do tmavého prostoru a potřebujete upravit ISO (doteď jsem fotila s napevno nastavenou citlivostí, „založeným filmem“ o konkrétní citlivosti a auto-ISO jsem odmítala. To se asi změní.)

Ještě do Vánoc mám naordinovanou stopku kvůli učení, pozorování a tvoření. Moje zkušenost z Brna rozhodně bude mít co mluvit do toho, jak budu pokračovat ve svém street focení. Bude v něm víc automatizace a nejspíš přesedlám z priority clony na prioritu času – s možností auto-ISO. Už několikrát jsem chtěla fotku ostré prostředí a rozmazaní lidé „plovoucí kolem“ a myslet jen a pouze na prodloužení času jedním kolečkem bude jednodušší a míň se v tom budu ztrácet.

Po této zkušenosti přestávám odsuzovat fotografy, kteří tvrdí, že nejlepší ohnisková vzdálenost na street je 24 mm. Po mém výletu do Brna to dokážu plně pochopit, i když zrovna já nebudu ten případ. Docela hezky si zvykám na 28 mm, ale 24 je už úplně jiný vesmír (třeba časem).

Já a moje technika – mám slabost pro Olympus a Panasonic, micro four thirds, už jenom pro ten výběr malých objektivů. Zkoušela jsem pracovat s foťákem, který měl objektiv napevno, ale nevyhovuje mi to. Daleko raději budu mít našroubovaný jediný objektiv 2/3 veškerého času stráveného s foťákem, ale budu si udržovat tu možnost sklo změnit. Zjistila jsem, že má Lumix GX80 možnost inteligentního ostření a zatím to vypadá, že pro mě bude vhodnější než klasická detekce tváře.

Za poslední dva měsíce jsem nepotkala fotoaparát, který by v mojí hlavě přežil celý měsíc v kuse. Už se jich tam vystřídalo víc a pokaždé tam vydrží maximálně pár dní. Aktuálně stále ještě čekám na listopad a na prosinec, abych zjistila, co bude menší snímač dělat v zimní celodenní tmě. A co se týká nastavení a rutiny – zjistila jsem, co fakt nefunguje a co bude potřeba poladit. Vzhledem k tomu, že další výsledky čekám v lednu si můžu v klidu hrát a zkoušet. Tentokrát už se zkušeností z „velkého“ streetu, který mi poradil, kudy se dát.