I když „ten pravý“ život začíná těsně z druhé strany okraje komfortní zóny, mně se poslední dobou osvědčuje netlačit na pilu a třídit pryč obsah hlavy. Díky Instagramu a profilu Andy.Fitfab jsem nově zjistila, že „v hlavě si tvoří katastrofické scénáře a trápí se jimi v myšlenkách“ se jmenuje úzkostlivost. Asi bych to sama za sebe zařadila pod overthinking nebo pod hyperaktivní mozek; díky „nové diagnóze“ mám další námět k přemýšlení a další úkoly, kterým se chci podívat na zoubek a které chci zpracovat.

Můj úkol na léto je odpočívat a zjišťuju, že spíš než za street focením do města potřebuju kolikrát někam do krajiny za absolutním tichem. Předtím jsem byla u štěrkových jezer v Ostrožské Nové Vsi, teď naposledy jsem byla ve Bzenci na kopci u kaple, seděla jsem na lavičce pod velkým stromem a koukala do krajiny. A cítila jsem to ticho v sobě a začala si uvědomovat, že teď chvíli potřebuju spíš pečovat o sebe než se honit za street fotkou.

Měla jsem s sebou svůj malý Lumix GX80 s placatým 20 mm objektivem. Začíná se mi v hlavě klubat taková neodbytná myšlenka, že jsem našla „ten svůj“ systém a „ten svůj“ fotoaparát právě u Lumixu. Minimálně ten, který bude můj denní společník a který pořídí dvě třetiny všech fotek. Jo, full frame je nádhera, ale je dost velký a mohutný a i když jsem chvíli zkoušela nosit jej denně s sebou, nakonec to nedopadlo. Nechám si ho, ale jsem sama zvědavá, co bude dál.

Slíbila jsem si, že ten půlrok do posledního prosince bude o důslednosti a sebelásce a péči o sebe. Dala jsem si do kupy finanční rozpisy, stanovila si pevnou částku, která půjde hned zkraje měsíce okamžitě na spořicí účet (ne, čekat až co mi zbyde na konci každého měsíce doopravdy nemá smysl) a pořád mi zbývá rozpočet i na zábavu a na drobnosti.

Něco se mění. Cítím větší potřebu odpočívat. Když už se mi hlavou neprohání tolik obrazů co dřív, tělo zavelelo k mohutné regeneraci. Pod tím vším nánosem a navzdory tomu, že moje zlozvyky na povrchu chtějí v prvním čtvrtletí 2024 koupit tu nově ohlášenou Fuji X100, moje vnitřní self velice dobře ví, že Lumix je tady vítězem a že já jsem ta největší brzda, co se týká mých výsledných fotek celkově. Trochu mě nakrklo, že jsem se důslednou stala předtím, než jsem stihla koupit ten Fuji X100R,Z nebo jakkoliv jej budou chtít pojmenovat, ale zároveň vím, jak dopadl X100F a X100V, které jsem měla loni a předloni.

Červenec finančně dopadl úspěchem a zaujalo mě, že necítím potřebu nakupovat věci z mého wishlistu, ale konečně jsem vyházela podprsenky, které se mi nepohodlně nosí a pořídila si místo nich dvě, které znám, ale furt „nebyl čas“ je vyměnit. (Vždyť to říkám, že ta rozumnost a dospělost a důslednost přišla v nejméně vhodný čas 😀 ) . Na Wishlistu mám knížku, zlatý minimalistický přívěsek (mám pozlacený a začalo se to dost odírat) a pak nějaké doplňky k Lumixu, ale ty objektivy zůstanou do prosince jen na papíře.

Tuším, co se začalo klubat, ale ještě to potřebuje klid a čas a péči. Je to dost křehké a dost do všeho ještě hovoří moje zlozvyky. Celkem se mi začalo líbit, kam se ubírá moje kreativita. Je to ještě dost nedefinovatelné, ale rozhodně to vypadá zajímavě.