Za poslední dva roky jsem měla několikrát pocit, že se snažím tlačit řeku proti proudu, něco vymýšlet a spíš než nit jsem potřebovala uvnitř sebe nějaké silné vlečné lano, které bych našla během všech bouří a kterého bych se držela. Celkově nemám problém se rozhodnout. Jen se párkrát vyspím a najednou nevím, jestli se nerozhodnout pro něco jiného. Jsem jako to meme, které na mě vykouklo včera na Instagramu. Jedna část je věta: „Živte se tím, co vám jde nejlíp / v čem jste nejlepší“ . Druhá část je screen vyhledávací obrazovky Googlu a ve vyhledávání věta: „Jak prodávat overthinking“ .

Jedna část mých prázdnin spočívá v cíleném pěstování svalu důslednosti. Původně že červenec, srpen, září, ale začala jsem s tím už v půlce června a v práci mi hezky ubývají malé drobné úkoly, protože se pokaždé kousnu, zamyslím se, co mě čeká a čeho by se šlo zbavit a po jednom nebo po dvou se těch úkolů pomalu zbavuju. No a druhá část je věnovat se sobě. Cílem je nekombinovat a nepřemýšlet, jenom žít a pečovat o sebe. Vyčistit si hlavu a nepřekombinovávat. Uklidit si v sobě a kolem sebe a vytvořit si prostor, abych mohla znovu vyhrabat to vlákno, které se vine celým mým životem a které mi napovídá.

Samotný úkol „nejjednodušším možným způsobem“ by se mohl jmenovat taky „nevymýšlej kraviny“ . Začalo to tak, že Jan Kordovský napsal na Seznam zprávy článek „Co nahradí Twitter?“ , kde mluví o tom, že Facebook a Instagram byly poslední sociální sítě, které nabalily většinu společnosti na jediné místo a že budoucnost bude spíš v bublinách. Pokud někdo očekává supersíť, která spojí všechny, nejspíš se hned tak nedočká. No a pokračuje to tak, že jsem místo vymýšlení a hledání způsobu jak vést nějakou svoji galerii na fotky obnovila svoji aktivitu na 500px, kde mám streetphoto účet už nějakou dobu.

Nevymýšlej znovu kolo a nekomplikuj si život. Zkouším deníčkovat na Instagramu, kde jsem si nevytyčila jako cíl mít sladěný organizovaný feed, ale sdílet střípky a uvidím, jestli mě to bude bavit. No a jako bonus a součást toho všeho je úkol netlačit na sebe ohledně focení. Idea je taková, že focení půjde trochu stranou a já si udělám prázdniny. Udělat si vnitřní reset a vykutat ven to, co dělám pro vnější efekt, abych se mohla věnovat víc tomu, co chci já a co dělá radost mně. Můj overthinking potřebuje začít s klidem a já potřebuju udělat pár změn i s ohledem na to, co jsem o sobě zjistila v průběhu několika po sobě jdoucích low buy / no buy výzev.

Přesně to bych si poradila, když si představím, že by s tím samým příběhem přišel někdo zvenčí. A přesně to potřebuju udělat. Praxe mi ukázala, že třeba sžít se s Nikonem Z5 mi trvalo přibližně osm měsíců. Nevěřila bych, že mi někdy bude fakt fuk, jak velký aparát mám při street focení v ruce. To samé budu potřebovat se sebou samotnou. Dlouho jsem plula nazdařbůh a i když ničeho nelituju a cením si těch zkušeností, přišel čas vybudovat si trochu jiné návyky a vyčistit si hlavu natolik, abych sebe samotnou znovu vnímala.

Co si pamatuju jsem věděla, co chci dělat a kam mířím. Teď to najdu, ale za pár dní to zpochybňuju a po pár týdnech motání se po všech možných koutech se stejně vrátím zase zpátky. Bohatší o nějaké ty boule, ale tentokrát jsem si už zakázala harakiri s technikou, takže jediná oběť je můj zoom objektiv (který jsem za těch osm měsíců použila asi dvakrát, takže žádná velká škoda) . Přišel čas vykutat bordel a začít znovu poslouchat svůj vlastní hlas.