Výtvarnice Toy Box se vyhradila vůči novému románu Aleny Mornštajnové. Vícero zdrojů mluví o tom, že kniha Les v domě popisuje zážitky z dětství Toy Box, které v roce 2019 zveřejnila na webu A2larm. Pokud nevíte o co se jedná, níže přikládám původní článek, recenzi na Les v domě a vyjádření nakladatelství Host. Pokud víte, můžete odstavec přeskočit a pokračovat na moji úvahu.

Články na webu A2larm.cz:
Leaving Neverland očima toho, kdo v dětství prožil sexuální násilí
Nová Mornštajnová – Román mezi creepypastou a šedou zónou literární výpůjčky

Nakladatelství Host: Tisková zpráva pro média , hostbrno.cz

Sama jsem bývala docela akční blogerka, když jsem mohla číst články ostatních, nechat je v sobě pracovat a pak na jejich námětu vypracovat svůj článek. Od té doby, co masové blogování umřelo a přestěhovalo se na Facebook, Instagram a Twitter píšu tak pětinu z toho, co jsem psávala kdysi. Když člověk píše, musí i číst a když nečte, tak to psaní potom stůně.

Myslím si, že Alena Mornštajnová taky četla a nechala v sobě ten námět pracovat. Pokud píšete o koncentračním táboře, musíte si udělat rešerši a z něčeho vycházet, pokud chcete být uvěřitelní. A pokud píšete o sexuálním násilí a kumulaci zla, zase nemůžete být vágní a obecní, jinak nic neprodáte. Pokud si budete náměty vymýšlet, zůstanete závislí na tom svém jednom pohledu na svět a může se stát, že skončíte jako Lenka Lanczová – přečtete si jednu knížku a pak už je to stejné jako kdybyste četli všechny.

Jednou jsem byla svědkem výbuchu vzteku, když spekulanti s pozemky poslali nabídku k odkoupení zahrady za domem. Že jak se mohou opovážit vlézt do údajů z katastru a napsat někomu, že mu odkoupí pozemek přímo za jejich domem. Většina lidí podobné věci vyhazuje, protože ví, že podobné nabídky chtějí koupit přibližně za čtvrtinu reálné kupní ceny. Jenže jsou lidé, kterým velice vadí, že chce někdo odkupovat jejich vlastní zahradu. Čistě skrz ten princip, že zahradu považují za něco soukromého a „svého“ , za prostor, který je s nimi svázaný a jakoukoliv nabídku odprodeje považují za vpád do soukromí. I když ten spekulant takových dopisů poslal tři sta a nikdo jiný to tak moc osobně nebral.

Proto vím, že v případě Toy Box to mohlo být, jako kdyby jí paní Mornštajnová prodala zahradu přímo za domem a zpřístupnila ji veřejnosti. Stejná úroveň omezení soukromí. A i když jsme jako pisálci zvyklí čerpat náměty všude, zdaleka neplatí, že to všichni ostatní kolem vnímají stejně – zvlášť když jste nejprodávanější česká autorka a ten příběh bude rezonovat prostorem určitou dobu. Byla hloupost tvrdit, že se Alena Mornštajnová ničím neinspirovala. Všechny ty podobnosti ukazují, že ten článek na Alarmu viděla a příběh jí zůstal ve virtuální pokladnici nápadů. Mohlo se stát, že těch textů o násilí na dětech studovala daleko víc a jednoduše už pak nedokázala říct, který přesně příběh to zpracovává.

Kapitolovky z éry Blog.cz by mohly vyprávět. Předělaný Harry Potter, předělané Stmívání – psali všichni, kteří měli potřebu zpracovat nevyhovující předlohu – zvlášť poté, co Rowlingová zabila Siriuse Blacka. Holky, kterým se prudce nelíbilo, že si Bella vzala Edwarda a které fandily Tayloru Lautnerovi. Sestra má jednu velkou zálohu tvořenou jenom kapitolovkami, kde se třeba Harry Potter dal dohromady s Dracem Malfoyem nebo kde se Hermiona dala dohromady se Severusem Snapem. Vzít to co existuje a přetvořit si to po svém. Jenom Alena Mornštajnová vzala příběh veřejně aktivní osoby a s tím se pojí větší riziko, že se svým odhalením půjde ta veřejně činná osoba do médií hájit svoje soukromí.

Ano, jako pisálci ukládáme všechno co čteme pro pozdější použití. Že se někdo ozve, že ten příběh je jeho souvisí s celým procesem, jak psaní probíhá. Někdy použijeme dobrou myšlenku, někdy jich smícháme víc dohromady, to ale neznamená, že se budeme bránit, že jsme ničí myšlenky nepoužili. Dokud jenom píšeme, je to jedna věc. Pokud to chceme prodávat, měli bychom si být zatraceně jistí, že ten použitý materiál původní oběti neublíží.