Snění.

Proces, který znám dost dobře už od dětství. Je ale pravda, že jsem čítávala celkem velké množství knih, a tak se ta moje obrazotvornost měla kde vyčerpat. Čím jsem dospělejší, tím míň knížek čtu a tím častěji mě svírá nekontrolovaný daydreaming, který čerpá z pohrom a všeho, co se může pokazit. Člověku můžou horem spodem vysvětlovat, že v realitě je život zajímavější a barevnější, ale věřím, že nekontrolované denní snění je závislost jako každá jiná a pouhé domlouvání člověku nepomůže.

Jak se ale daydreaming projeví v realitě? Můžeme tvrdit, že je to věc hlavy a iluzí a nemá žádný vnější efekt, ale po mnoha letech zkušeností se svým vlastním sněním si dovolím nesouhlasit. Člověk je přítomný pouze v případě, že se nachází jak tělem, tak hlavou v přítomném okamžiku, tady a teď. Daydreaming stěhuje mysl na kompletně jiné místo a tím už člověk není „při tom“ , není tady na tomto místě. Je někde jinde. Pokud vám chybí půlka, která courá někde jinde, nejste schopní fungovat jako člověk.

Zjišťujete, že jste schopní stát hodinu na jednom místě a práce stojí. Že celé dopoledne jenom „přepínáte kanály v hlavě“ a co se týká výkonu, něco vás paralyzuje. Gratuluji, právě jste pocítili negativní efekt daydreamingu. Nejde to to, že byste „nestíhali pracovat“ nebo jste se flinkali. To, že pouštíte hlavu na dlouhé výlety za iluzemi vás na úrovni fyzického těla kompletně paralyzuje a čím jsem starší, tím déle trvá, než ta psychická paralýza padne a já jsem zase schopná něco dělat.

Nejde o to, že bych třeba dnes nikam necestovala. Jak se ale snažím být hlavou tady a teď, jedná se jen o malé útržky a já zjišťuju, že přes den udělám velké množství práce. Znovu: nejde o to, že když je člověk myšlenkama jinde, tak se prostě fláká a nazdar. Jde o obsesivní chování, které zablokuje reálné chování v realitě a přitáhne z těch iluzí pláč, vztek, depresi a všechny ty ostatní pocity, které nemají základ v realitě a které si člověk „jenom sám vymyslel“ .

Co ale s tím? Začít po kouskách. Naplánovat si malé kousky větší práce na pár dní po sobě a zaměřit se na plnění těch malých dílků. Tím pádem si budete plánovat i malé kousky pobytu v realitě a pomalu začnete nabourávat svoji snící obsesi. Naučíte se pobývat chvílemi i v realitě a zjistíte, že pokud budete chtít nějakou práci udělat, je kriticky nutné, abyste při tom zůstali přítomní.

Že si ve svojí vlastní hlavě tvoříme svoji vlastní realitu a že všechno to, co si vytvoříme v hlavě se nám propíše do reality už je vyšší dívčí a je to princip, který si člověk nějakým způsobem musí osahat a vyzkoušet sám. Jsou věci, které nezačneme brát na vědomí, dokud se s nimi nepopasujeme sami. A to je i samotná tvorba naší reality a ten fakt, že se ještě nestalo, aby měl škarohlíd a zarytý pesimista šťastný a spokojený život. Vždycky je něco blbě a vždycky za všechno může fialová vláda a ukrajinci, i když se jedná o nezaplacené složenky nebo o to, že někdo nemá práci.

Mysl je jako sval, který potřebuje vytrénovat a mozek je jako nářadí, které se člověk musí naučit ovládat. Nepůjde to všechno najednou, ale je potřeba vědět, že neovládaná mysl je stejně nebezpečná jako jakákoliv neovládaná zbraň.