Začala jsem se cítit velice komfortně s pevnou padesátkou na fotoaparátu. Dlouho jsem ji brala jako jediné rozumné řešení, ale poslední dvě nebo tři focení se s tou ohniskovou vzdáleností cítím sebejistě a používám ji jako svoji prodlouženou ruku. Taky jsem zjistila, že má Z5 dost citlivý senzor na automatické přepínání mezi monitorem a hledáčkem a že musím častěji čistit, ať mi to pak během focení nedělá tmavý monitor a všechno v hledáčku. V dubnu jsem konečně doobjednala jednu náhradní baterku a v květnu půjde asi zase nějaká ta literatura.

Opustila jsem model všechno nebo nic a začala jsem dělit. Stalo se tak, že mám na spořicím účtu něco odloženo a zároveň jsem se přinutila začít ty nákupy trochu plánovat. Wishlist je jedna věc, ale tento model definitivně opouštím. Založím si něco jako mrak nákupů – položky k nakoupení napsané na řádku za sebou – a každý měsíc budu vybírat, co je zrovna aktuální (pokud to bude stát do 2 000 Kč) . Ne se učit šetřit, ale naučit se žít. S tím, že mám konkrétní příjem a zároveň bych si z něho něco ráda odložila bokem. Z toho je patrné, že jsem opustila model no buy výzvy jako takový a přizvala jsem na pomoc aktivní plánování.

Zvykla jsem si odložit foťák před Kauflandem a ve všech podobných prostorách. Párkrát se mi už stalo, že jsem viděla hezký obrázek (naposledy třeba u vozíků dřepěl člověk, který se se svým labradorem dělil o točenou zmrzlinu) a jak byl kolem mě mumraj a velké množství lidí, nedokázala jsem ten obrázek udělat. Jak je kolem mě narváno, necítím se dobře a nezvládám tu spoušť zmáčknout. V takových chvílích řeším, jestli by mi něco jako menší foťák s tím focením pomohlo.

Místo toho jsem si za 2 499 Kč pořídila na Z5 TT Artisan 50 mm f2 – takovou malou placatou mrchu, de facto jenom clonová a zaostřovací stupnice se sklem – je to manuální sklo, nebude mi bláznit autofocus u jednolitějších textur a naučím se zónové ostření (maximálně to dopadne tak, že napevno nastavím clonu f8 a už mi to tam tak zůstane) . Protože se s tou Z5 necítím nijak nepatřičně. V tom problém není. Větší bolest je ostření a zdlouhavé přejíždění, když je v obrázku nějaká málo kontrastní plocha.

Skrze zmatky v diářích jsem si přestala zapisovat výdaje. Je to návyk, který potřebuju udržovat už jenom kvůli přehledu a kontaktu s realitou. V dubnu mi přišlo vyúčtování od OSSZ a bylo potřeba něco málo doplácet – to jsem zvládla taky pokrýt z dubnového hospodaření a celkově mám z uplynulého měsíce dobrý pocit. Je co zlepšovat, ale rozhodně je to model, kterého se můžu držet.

Jo, a malá drobnost: pomalu a jistě mi street focení nahradilo brouzdání po nákupech. Každou volnou chvíli žiju buď focením, nebo svými fotkami. Prohlížím co se mi povedlo a nepovedlo, řeším co příště vyfotit líp a upravuju snímky z posledního výletu a moji budoucnost tvoří spíš úvahy o tom, kam přesně půjdu fotit a případně se čas od času přemluvím a vezmu pevnou 28 mm, o které tvrdím, že je tak široká, že mi nedosáhne za hranici mojí sociální bubliny. Už mě ale neplní balíčky a další nové věci. Je to poznat i tady na webu – dost blbě se mi píše článek, který není o focení nebo o fotkách. Pokud jste ode mě zvyklí na něco jiného, hluboce se vám omlouvám 🙂 tohle je teď moje nová realita a jsem si teď jistější víc než kdy předtím, že je street focení ten můj směr, který mě zajímá.