Něco jsem už nastínila v předchozích článcích. Rozhodně bych věděla co ještě nemám, ale je to čím dál víc ve fázi „Co by kdyby“ a když dojde na realitu, mávnu nad tím rukou a nechám to plavat. Po dlouhé době mě přešel nutkavý pocit, že nemám dostatečnou výbavu. Jo, Z5 patří mezi lehce větší foťáky a MC 50 mm makro sklo patří mezi lehce pomalejší, protože makro skla jsou pomalá vždycky, ale zvládám s tím i street a ono to celkově záleží spíš na tom, co jsem schopná vymyslet a čeho si všimnu než na tom, jak moc je nebo není vidět ten můj foťák. Protože ten foťák vždycky vidět je.

V březnu jsem se připravovala na jaro a třídila jsem svoje dlouhou dobu zanedbávané šminky. Dlouho předlouho jsem chodila jak mě pán bůh stvořil a řekla jsem si, že přišel čas začít trochu retušovat. Prasátko mi brečí vždycky, když potřebuju hrábnout do poliček v koupelně. Plus mi přišla indexace na pojistku, tak byl výdaj navíc. V rámci spořicího účtu jsem si vytvořila obálku přímo určenou na finanční polštář, ať nemám všechny odložené peníze na jediné hromadě. Je fakt, že peníze na jediné hromadě mi nikdy nefungovaly a největší chyba většiny rozpočtů je v tom, že si člověk nenechá peníze na dýchání a „na hlouposti“ .

Pořád přemýšlím nad tím, co mě přimělo chtít míň věcí. To není jenom o tom, že je potřeba denně meditovat a vést si výdaje. Něco se změnilo a zrovna to „něco“ by mohlo pomoct dalším lidem s podobným problémem. Já sama jsem se několik sezón plácala v různě úspěšných low buy výzvách a nějaký reality breaker by mi tehdy dost pomohl. Začala jsem si psát deník, přestaly mě bavit recenze a gear videa, začala jsem vyhledávat spíš videa o focení jako takovém a POV street materiál a co se týká mého tvoření, snažím se, ale zatím to není o nic intenzivnější než kdykoliv jindy. Sešit na básničky pořád trčí na stole a tak nějak se stydím psát, i když to nikdo mimo mě číst nebude.

Dostala jsem se tak daleko, že jsem se dostala do bodu, kdy jsem svoje každodenní zvyklosti začala řešit na bázi dnes a právě teď než abych se zaměřila na to, že mi někdy v budoucnu zůstanou nějaké peníze. Dostala jsem se k tomu, abych si vystavěla takový život, který mi umožní jak spořit, tak koupit náhradní baterku do Nikona nebo Exiles od Koudelky. A taky je fakt, že jsem si za svoje twenties dost věcí dopřála a pořídila a mám tu zkušenost a nepotřebuju si to pořizovat znovu. Musela jsem si vyzkoušet oba dva extrémy, abych trefila zdravý střed.

Březen hodnotím jako transformační a poučný a těším se na další měsíce. Hlavně se učím žít svými zálibami spíš než tím co nemám a začíná to nést nějaké ovoce.