Někde na internetu se už objevilo, že se fotografové dělí na dvě skupiny: na ty, které baví focení a na ty, které baví sbírat techniku. Jedna část potřebuje funkční sestavu na tvoření, druhá sleduje aktuální nabídku trhu a ve chvíli, kdy má o dvě generace starší stroj, hned mění. Na jednu stranu to chápu. Naučili nás na rychlý a levný dopamin a taková výměna nářadí je celkem velký zásah. Ještě půl roku poté to umí vyvolávat další menší dávky, když člověk tu novou hračku využívá.

Naproti tomu samotná nutnost učit se fotit žádný dopamin nevyvolává. Z loňského roku jsem si zvykla, že mám každých pár měsíců nové tělo. Teď mám Nikon Z5 už čtvrtý měsíc a je to krutý nezvyk. Ne ten fakt, že ho ještě mám. Ale ten fakt, že ještě neřeším nic náhradního. Jo, moje staré self by si v bazaru pořídilo za 30 000 Sony A7C a k němu jedno pevné sklo (40 – 50 mm Sony G) . Moje nové self si místo toho sedí na rukách a na každý měsíc si píše do diáře jeden menší nákup. Na duben náhradní baterku pro Z5, na květen knížku Exiles od Koudelky.

Nově se učím fotit s ohniskem 28 mm. Chce to úplně jinak vybírat motivy a ještě to bude bolet, ale myslím, že jsem chytla nit a zjistila, co si mám hledat za motivy. Během posledního focení jsem se reálně bála, že přijdu domů s prázdnou kartou, ale nakonec to tak zlé nebylo. Odvolávám i to tvrzení, že se s ním nedá fotit. Od clony F4 je vinětace dejme tomu zkousnutelná a ostré je to sklo víc než dost. Jasně, kdyby Nikon pro systém Z představil nějakou hezky menší 28 mm se clonou f1,8 nebo 1,4 , určitě se neudržím, ale zatím to tak nevypadá. Ony se totiž ty výrazy „full frame“ a „malý“ vylučují už v základu 😀

Vyloučila jsem sledování gear obsahu na Youtube. Bylo to dost těžké, protože z hlediska chytlavosti a virálnosti jsou recenze a srovnávačky vděčný způsob, jak si vybudovat kanál. Nicméně jsem svůj vyhledávací algoritmus začala učit, že mi má hledat různá videa spíš o focení než o technice a začíná to pomalu jít. Vracím se zpátky k té nevyhraněnosti, se kterou jsem začínala a nechávám to plynout svojí vlastní cestou. Nechci být ten fotograf, který má každý rok nové tělo. Chápu, že ambasadoři na sociálních sítích jsou kompletně jiný Vesmír a přišel čas, abych je přestala brát jako normu. Už fakt stačilo 😀